Ráda bych na sobě pracovala, ale myslela jsem, že psycholog mi aspoň ukáže cestu, návod. Sama si dokážu docela dost dobře své pocity analyzovat, zdůvodnit, říct si, že tohle ano a tohle ne. V podstatě jsem skoro sama sobě svým psychologem. Čekala jsem, že psycholog se mnou půjde možná víc "do hloubky". Možná že žádná hloubka ani není. Prostě jsem chtěla nějak nasměrovat a pomoci se poprat se všemi těmi svými, často rozporuplnými pocity a toho se mi nedostává.
Zní to možná hrozně, ale potřebuju vyřešit nejdřív sama sebe. Přítel má pro mě nepochopitelnou trpělivost, nijak ho nepřemlouvám, nic na něj nehraju, od začátku jsem s ním jela tvrdě na rovinu. Mohl/může to se mnou kdykoli zabalit, pochopila bych to.