Holko anonymko, to jsem myslela, že dělám jen já, když vymýšlím prapodivné motivace chování toho druhého, aby to zapadlo do mé teorie a představy o něm a naší společné budoucnosti. Moje zkušenost je taková, že když se cítíš jako stíhačka a visíš na dotyčném, tak to on vycítí, i kdybys odříkala každou druhou schůzku. Pořád budeš stíhačka. Pochopila jsem správně, že jsi odřekla schůzku, když si ji chtěla(a on ji navrhl), abys nevypadala jako stíhačka? Jak můžeš stíhat někoho, kdo sám navrhuje? Já být na straně dotyčného, tak to vycítím a už jsem v pochybách, co vlastně chceš, mě bys absolutně rozhodila. Podle mě lidi jsou pořád zvířata a fungují i na nevědomé úrovni. Pes prý taky vycítí z člověka strach a podle toho se k němu chová, tak to vycítí i lidi, když je ten druhý stažený, v křeči, neupřímný.