Náhodou je dobrej a tvůj chlap taky.
Pamatuji tu bezmoc a děs, které jsem měla v porodnici. Poprvé v životě jsem viděla živé mimino, bylo neskutečně malé a křehké, bála jsem se ho jen pochovat natož ho oblékat a koupat. Pořádně nám ho oblékla až moje mamka po příchodu domu, z porodnice šlo dítě oblečené v propínacím kabátku, čepici, plíně a přikryté dekou na víc jsme se nezmohli.