No, to ale tady nemusíš vysvětlovat jako slabomyslným :) Většina z ná určitě nějak věřící zná, nemyslí si, že faráři jsou blekotající pedofilní idioti, ani že každý věřící má vymytý mozek.

Po smrti mé matky mi nejvíc pomohla evangelická katechetka, ovšem ne tím, že by mě obracela na víru, ale tím, že to byl úžasně hodný, citlivý a inteligentní člověk. Měla jsem ji hrozně ráda, přesto bych nešla do jejího sboru ani na návštěvu. Není mi to příjemné, nerada chodím i do kostela. Prostě tam nepatřím. To neznamená, že se nemůžu s křesťany blízce přátelit a dokonce s nimi i o otázkách víry diskutovat. S kamarádkou katoličkou jsme se o víře bavily hodiny. A ne konfrontačně. Ale tady to prostě nefunguje, je tu spousta falešných předpokladů, nedorozumnění.