Jak si tak vzpomínám na tu dobu, nemyslím že by neměl rád fyzický kontakt. A ani teda na neonatologii nikdy nic takovýho nikdy neříkali.

U syna to bylo že měl rád "zmenšený" prostor. Měla jsem pro něj takový pelíšek, co měl i v postýlce, jelikož mi do ní připadal děsně mrňavý. A v tom pelíšku jsem ho dávalal i k sobě do postele (bála jsem se tehdy že bych ho zalehla, nebo spíš chlap).
I tak byl ještě zakuklený v zavinovačce a tak spával. Nebo se choval, prostě tak byl raději než jen tak "navolno" bez ničeho, to přišlo až mnohem později. Snad to popisuju srozumitelně.

Co třeba úplně nesnášel tak koupání ve vaničce, miloval za to kyblík. Vůbec ponořit do vody na zádech nedával snad ještě ve 3 letech. I když tohle nesnášely obě děti, tak možná rodinný rys.