Přidat odpověď
"Fakt by mě zajímaly konktrétní reakce konkrétních lidí. Když někomu řekneš: Au, to bolí, nech toho, přeháníš to, a on nereaguje, tak co jako? Flákneš mu? Řekneš mu, ať vypadne z tvýho domu? Budeš z toho opravdu dělat až takovou kauzu, aby spolu třeba vaše rodiny do smrti nemluvily? Život je o kompromisech. Je poněkud blbý, že někdo nechápe, že Velikonoce nejsou o násilí. Letos jsem to fakt chtěla řešit tím, že prostě vypadneme z domu. A zase se nepodařilo."
Nechápu, nechápu, nechápu.
Dospělá ženská, která má sama děti a aspoň tady nemá problém se ostře vymezit, uvažuje takto?
Ano, když někoumu řekneš "nech toho" a on nereaguje, tak se dá udělat dost věcí - zařvat na něho (fakt myslíš, že by se nezalek)? Já jsem přesvědčená, že kdyby vycítil, že to myslíš vážně, tak by toho nechal skoro jistě.
Kdyby toho nenechal i tak, tak proč na něj nezařvat, aby vypad z tvýho domu? Když tě tam nerespektuje a chová se jak hovado?
A fakt si myslíš, že by z tohoto zařvání vyplynulo, že by spolu "vaše rodiny do smrti nemluvily"? Fakt si to jako dospělá ženská se zkušenostma myslíš? I s tím, jak jsi popisovala, že švagrová je normální? Z čeho by to nemluvení asi tak povstalo? Od Tebe? To bys přece měla zcela ve svých rukou, zda hodláš s bratrem mluvit i nadále (proč ne, když se bude chovat normálně a ne jako deb.l)? Od rodičů? To by bylo dost úchylný. Od bratra? Pokud je někdo takovej kikot, že Tě nehodlá respektovat a pokud se ohradíš, tak s TEbou do smrti nepromluví, tak proč bys s ním vlastně chtěla mluvit?
A toto není o žádným kompromisu, to je o Tvý kapitulaci na celý čáře. Asi stačí být dostatečně sprostej hulvát jako bratr, aby Ti šli všichni z cesty a ještě přemýšleli, jak se Tě nenaštvat. To je poselství, který chceš předat svým dětem?
Předchozí