Přidat odpověď
Kambi, můj malý neměl k dotykům odpor. Ono se píše v "moudrých knihách", že ti nedonošenci se "bojí" kontaktu, protože pro ně obvykle znamenal nepříjemnosti - píchání, strkání kanyl, ustavičné prohlídky... navíc samozřejmě že jsou částečně deprivovaní tím inkubátorem a naučeným režimem. Ano, první týdny doma jsou hodně spaví, malý taky spával skoro furt.
Já jsem teda byla deprivovaná víc, tím "zakazovaným" kontaktem, takže jsem se taky "vnucovala". Zlomilo se to celkem rychle - matně si vzpomínám, že už tak 14 dnů po propuštění z porodnice jsem musela "uspávat", tedy ve spacím stavu byl soběstačný, ale v bdělém stavu už byl nosící, a jak říkám s oblibou, do půl roku /korig./ jsem pak nedala bdělé dítě z ruky, protože by řvalo. Odevzdávala jsem ho otci do náručí, když přišel z práce. Stačilo, že s ním seděl v křesle, hleděl třeba na fotbal, ale děcko na ruce. Pak byl maman naprosto ukázkový a dodnes je kontaktní strašně moc.
Tedy závěr - kolem řádného termínu porodu přestal být tolik moc spavý a začal být kontaktní. JO, chovala jsem zpočátku v podstatě zásadně v zavinovačce, aby měl ten svůj prostor, na který už byl i z nemocnice zvyklý.
Předchozí