80. léta:

Družstevní byty byly drahé na pořízení. Státní a podnikové byly pohoda, bydlení bylo laciné. Dnes stojí srovnatelné byty na hypotéku strašné peníze a člověk se tím zavazuje na hodně dlouho.

Pořízení domu na vesnici k chalupaření nebo chataření bylo dostupné. Na západě se tohle tak masově neprovozovalo a neprovozuje.

Energie byly laciné, dnes jsou drahé.

Spotřební zboží bylo drahé a kvalitní těžko dostupné. Na Západě naopak. Dnes už to tak není. I značkové spotřební zboží jsou šunty dělané jen aby vydržely po dobu záruky.

Cestování - to je jasné, na Západ a do Jugošky jen na příslib a jen někdo. A byli jsme tam za chudáky. Ale zase si myslím, že to bylo do značné míry tím, že se šetřilo, aby si tam člověk mohl nakoupit spotřební zboží, což dneska není zapotřebí.

Školy byly zadarmo a měly určitou úroveň. Pár protekčních komunistických dětiček je mohlo absolvovat zadarmo, ale bylo to míň, než kolik si jich dnes koupí za peníze.

TV a kino - byl malý výběr ale to, co šlo ze zahraničí, bylo kvalitní. NEšly tu žádné béčkové šunty.

S řemeslníky byl problém - těžko se sháněli, bylo to na černo, muselo se jim podstrojovat a ještě po nich uklízet.

Jídlo - základní potraviny byly k dostání, ale některé jen určitou dobu. Např. šlehačka, mléko, čerstvé pečivo se v 5 hodin večer nekoupily. V obchodech byly větší fronty. Proto jsem musela jako dítě chodit nakupovat já po škole.

Oblečení - v 2. polovině 80. let už to šlo. I v obchodech byly slušné věci, ale ne pořád, prostě občas přišla dodávka, tak se muselo hned koupit.

JIné než základní stavebniny taky nebyly k dostání - kachličky, baterie apod.

Lidé žili ve větší jistotě - nemuseli se bát o práci nebo bídy v důchodu. A tuhle jistotu by hodně lidí dnes rádo vyměnilo za neomezený výběr zboží, možnost cestovat a svobodu projevu, protože mají pocit, že oni to nevyužijí a tak jim to k ničemu není. (Nehodnotím, jen konstatuji.)

Add bydlení - podívejte se na italský film V. de Sicy - Střecha. Je to o problémech s bydlením v Římě v roce 1956.