Já taky nechci aby to vyznělo tak, že kdo je v exekuci, tak si to celé má "vyžrat" až do dna. Tak to není ani to tak nevnímám. Situace se mění a dostat se do dluhů může každý. A taky v době, kdy si člověk bral nějaký úvěr, mohl mít peněz dost, za pár měsíců to tak být nemusí.
A taky je spousta žen, které netuší, kolik jejich manžel vydělává, jaké má příjmy a výdaje. Oni od něj dostanou částku na měsíc na provoz domácnosti a dál nic netuší. A pak se hodně diví a důsledky dopadnou i na ně. A když se manžel rozhodne tajit a nechce na tom nic měnit, nezmůže žena nic.

Nejsem proti pomoci dlužníkům, nezavrhuju osobní bankrot, ale bohudíky nikdo nemá pravomoc a kompetence posuzovat jakousi morální vinu za exekuce a finanční nouzi člověka. Podmínky osobního bankrotu či jiné pomoci musí být nastaveny pro všechny stejně. Je žena spoluzodpovědná za dluhy manžela a naopak? Právně asi ano. Ale jak fakticky zajistit, aby partner nedělal dluhy jinde?

Ale každopádně odmítám stejně jako ty myšlenku o ubohých obětech ošklivého systému, protože ať už se na dlužnících přiživují exekutoři jakkoli, na začátku je vždycky dlužník, který sám dobrovolně udělal první krok a musí nést důsledky. A je jedno, jestli nezaplatil pokutu, daně, chtěl si užívat luxusu na který nemá nebo neřeší, kde manžel bere nezvykle hodně peněz.

Víš, mě přijde alarmující ty debaty o tom, jak se nedá z 25 000 vyžít, přitom je to průměrný plat v čr.
Lidem by se mělo přestat tlouct do hlav, že je běžné si půjčovat na kde co, a kdo nemá chytrý telefon, nemůže mezi lidi, ale naštěstí je tu naše společnost, která úplně bez poplatků půjčí na cokoli.
Chtělo by to přijmout fakt, že jsme různí, máme různé příjmy a omezené hranice toho, co si můžeme dovolit a že je to naprosto NORMÁLNÍ. Že prostě nemůžeme mít v životě všechno. Jenže nároky se stupňují, hlavně od dětí. Když 3/4 dětí ze třídy jezdí lyžovat, půlka z toho si na to půjčí, vysvětli dítěti, že není rozumné si na takové věci půjčovat, když to ostatní normálně dělají. A tak je to se vším.