Za situace, kterou popisuješ (manžel sice chce krabičky, ale pak se stejně dojede vším, co najde) bych se na krabičkování vykašlala, i kdybych na to měla čas a energii. V situaci, kdy chodím do práce, a okolo dětí je toho taky ještě dost plus domácnost, bych měla velký problém naplňovat naprosto všechny krabičky na celý den i pro partnera, který by měl sebekázeň. Nejsem žádný geroj ani služka. Snažila bych se jen v rámci monžostí (a toho, co chystám i pro zbytek rodiny). Ale kdybych třeba byla v domácnosti (a přitom děti alespoň dopoledne v "ústavech") dovedu si představit, že bych to mohla považovat i za celkem tvůrčí činnost, pokud by tedy manžel vynechal ty čokoládové zajíce a jiné "půlnoční hříchy" (v tom bych mu pomohla schováváním nevhodných potravin)