Dcera ( 9 let, 3. třída)je poměrně zcestovalé ostřílené dítě. Jezdila na ŠVP ve školce, ve škole ( má úžasné zážitky). Nikde nikdy nebrečela vyjma prvního tábora po 1. třídě. Pak ale přiznala, že ji zmanipulovala kamarádka na pokoji, kterou tábor prostě nebavil. Nakonec po rozmluvě s hlavní vedoucí tábor dokončila, loni jela na ten stejný, kde už nebyla ta ubrečená holčička našich známých a vše v pohodě.
Letos jsme ji chtěli dát na ten stejný, ovšem řekla, že ji to ani moc nebavilo a za druhé, že se jí po nás docela stýskalo.
Najednou přišla s tím, že se ve škole jako parta (kluci - holky) rozhodli, že pojedou. Už mi kvůli tomu volaly 2 maminky, jestli teda naše holka pojede a že se máme domluvit na termínu, aby jeli na ten stejný.
A já váhám. Recenze blbý, vše jsem holce přečetla, nechce si to nechat vymluvit. Na každý takový komentář řekla: "TOHLE MI NEVADÍ, JÁ POJEDU."
Muž to neřeší, ať prý jede. Obeznámili jsme jí s riziky, vymluvit si to nedá. Tak prý její rozhodnutí. Rozebírala jsem to ještě se známými o víkendu, ti prý by jí asi taky dali.
Já ale nevím... Není to teda lán světa, přinejhorším ji z tábora vzít můžem.
Co byste dělali? Díky.