Dnes jsem , stejně jako každý víkend, převlékala povlečení. Asi i pod dojmem nedávné debaty jsem zavzpomínala a uvědomila jsem si, že si už vůbec nepamatuju, jak často měnila povlečení moje mamka, ale pamatuju si ten děsný opruz. Stáhnout povlečení, případně vyndat knoflíčky ( mívali jsme takové plastové, v průřezu vypadaly jako velké H), rozvázat uzle na prostěradlech. Prádlo vyprat v automatce ( tu jsme měli) nebo se hned brzo ráno roztopilo v prádelně, aby se ohřála voda, povlečení se vypralo dole ve staré tatramatce, která skákala po podlaze, pak se přendalo do betonové (?) vany, ve které se naškrobilo, případně se vyždímalo ve ždímačce, která také tancovala po podlaze. Když bylo hezky, tak jsme sušili povlečení venku na sušáku, když ne, měli jsme ho pověšené na balkoně, případně v miniaturní koupelně, dosušovalo se různě rozložené na topení. Prádlo mamka hodně hlídala a když bylo jen lehce zavlhlé, tak ho sbírala a šla rychle žehlit starou žehličkou. Pokud promeškala správný okamžik, tak se prádlo zase kropilo, nechávalo chvíli provlhnout a žehlilo se. Po vyžehlení jsme ještě vždycky kontrolovaly nitěné knoflíčky, jestlis e neponičily a případně našívaly nové ( nesnášela jsem to). Z postelí jsme stáhly matračky, vyluxovaly jsme, natáhly prostěradla ( musely se udělat pořádné uzly v rozích) a povlékly se i peřiny.
Stejně nostalgicky vzpomínám na mytí nádobí a nedělní koupání - roztopila se lázeňská kamna v koupelně, na sporáku ještě rodiče ohřívali vodu v hrnci na knedlíky.... Naše děti mají zážitek z toho, že u dědy a babičky na chalupě chodí do lázeňských kamen přikládat, ale věřím, že by je to za chvíli začalo prudit, stejně jako mytí nádobí v dřezu, když se nám rozbila myčka.