Naše rodina byla za totáče chudá, otec invalidní důchodce a pak mamka samoživitelka, protože se rozvedli a alimenty moc nedostávala. nemohly jsem se sestrou jet ani na blbej tábor do Bulharska, na který jsme chtěla. Nosily jsme x-krát přešívané oblečení. Ale dětství zas nebylo špatné, chodily jsme do kroužků, jezdily na tábory po Čechách, dokonce nakonec i Jugoška a Rujana nakonec byla

Za kapitalismu bychom na tom byli jako rodina podobně nebo lépe, protože jsou jiné možnosti, práci by mamka mohla sehnat výnosnější, kdo ví.

naše děti jsou an tom mnohem líp, než jsme byly my. Mají otevřené možnosti, učí se jazyky, cestují k moři a do zahraničí, mohou studovat v zahraničí, co já bych za tohle jako dítě a mladá dala. Miluju cestování a v socialistickém táboře jsem se cítila jak v kleci, alespoň do Ruska jsem se na střední podívala, což byl teda zas neopakovatelný zážitek.