Byla jsem učitelské dítě a nevzpomínám na to ráda. Podle slov mámy mne chtěla mít jen ze začátku pod dohledem a vyřešit logistiku - škola byla na druhém konci města, ona učila na druhém stupni, plánovala mne od páté třídy dát jinam, ale pak si to rozmyslela, měla jsem ve třídě dobré vazby, takže mne nakonec i učila.
Pro mne peklo : každý prd se hned o přestávce řešil ("fifo, máš jít k mámě do kabinetu"),neexistovala omluvenka pro nemoc z jejího předmětu ("mohla ses to doma se mnou doučit"), naopak na mne byla přísnější, právě aby ji nikdo neobvinil z nadržování, a bylo mi vždy trapné, jak jí mám oslovit : mami? to se nehodí... souško učitelko? vždyť je to máma....
Naštěstí to spolužáci viděli a rozhodně mi nezáviděli, takže na naše kamarádství to nemělo vliv, spíš mne litovali, že mám ve škole prudu.
Nikomu bych to nedoporučila, opravdu to není standartně dobré řešení.