Dcera má na gymplu na biologii stejnou profesorku jako jsem měla já a je vidět, že když má člověk na učení buňky, tak ho to povolání snad i po těch letech umí nabíjet. Paní profesorka je mimoň, o tom žádná, ale kouzelný a po těch mnoha letech má ke svým studentům ještě lepší vztah, než když učila mě.
Nevím do jaké míry má vliv, že nemá rodinu, ale je na ní vidět, že miluje svůj obor a zároveň ji pořád baví učit. A řekla bych, že se jí to v pozitivním smyslu i od studentů vrací.
Taky obdivuju ředitelku místní mateřské školky, taky už starší paní, ale přístup k dětem má pořád moc krásný, je úžasně aktivní a sálá z ní pozitivní energie. Takže taky není divu, že se jí to vrací v oblíbenosti u dětí.