Lído,

tu druhou situaci z pohledu dítěte neznám (jsem kamarádka maminky), tu první naopak neznám z pohledu té kantorky (jsem sestřenice dvojčat, jsme stejná generace a trávíme spolu spoustu času) - ty na ZŠ vzpomínají rády, s hrůzou si stále vybavují původní učitelku z první třídy. Jinak "žalování mamince" nebo "běhání za maminkou" se nevedlo, spíš neměly moc opravdových kamarádů, bavily se s dětmi dost, ale ne na hloubku, ale mám pocit, že to bylo hlavně díky tomu, že si tak nějak vystačily samy, jakožto nerozlučná dvojka.