parádně
ses jim naservírovala i s oblohou
Já mám samozřejmě taky rozmazlence rozežraný, ale podpbný pokusy jajo " ale taťka" jsem vždy utnula hned v jejich útlém dětsví slovy "taťka je taťka a já jsem já", když mi jako mladší neznačovali, že by mne snad nemuseli mít dost rádi, když jsem učinila rozhodnutí či vydala pokyny proto jejích přání, tak jsem prostě řekla, že soutěž v popularitě nevedu, že mne rádi mít nemusejí, ale poslouchat budou
na poznámku tvé dcery ohledně toho výletu do Prahy bych ladce odvětila "tak si trhni nohou" a dál bych v žádném případě bych o tom dále nedebatovala
jinak jsem celkem domluvě přístupná, nejsem tak autoritativní, i když to z těch předchozích řádků možná tak vypadá, děti už jsou starší, takže se na všem nakonec nejak domluvíme, ale občas se snaží se mnou cvičit, na což mám, vzhledem k jejich věku "na hlavu si srát nenechám"
K tomu ale podotýkám, že jsem jim taky nikdy neříkala ani nenaznačovala, že bych je mohla mít míň ráda, když neco neudělají podle mých představ, že abych je měla ráda, tak musejí sekat latinu atd., dcerka, když byla malá, tak se občas prala, tak jsem vždycky říkala "to, že jsem na vás ted naštvaná neznamená, že vás nemám ráda".