Ono to asi není úplně tak, že by měla raději tatínka. Má raději ten veget, který jí tatínek dopřává, než tvoje nastavování hranic. Jenže hranice jsou potřeba. Nemůžeme chtít po dětech, aby to už chápaly, každopádně otec dětí by to chápat měl.

Co s tím?

Otec se musí podílet na nastavování a střežení hranic. Na jednu stranu je pochopitelné, že pokud tráví s dětmi málo času, nechce si ten čas kazit povinnostmi, požadavky a potenciálními konflikty. Na stranu druhou, není fér, aby tuhle stránku výchovy pokrývala matka sama, nota bene když otec jí to takhle sabotuje.

Matka se zároveň zdrží srovnávání, vyčítání, dožadování se zásluh, citového vydírání a stížností. Možná, že dcera nemá tyto komunikační prostředky od ní, a pak bych je korigovala nějakým poklidným vysvětlením. A případně zvolní ve svých snahách a aktivitách, možná si dcery budou více vážit výletů a zmrzlin, když jim budou vzácnější.

A ještě jedna důležitá věc. Hranice se dají nastavovat a požadavky sdělovat různými způsoby. Děti i dospělí bývají svolnější, když se to děje respektujícím způsobem.