Přidat odpověď
Jentak, když mi bylo sedm, tak široko daleko mi nikdo neumřel... max. domácí mazlíček. Fotky jsem viděla, ale nepřemýšlela jsem nad tím, že jsou rodiče od doby svatby nějak jiní. Přišli mi na dlouhou dobu stejní. Když někdo umřel, řeklo se, že stářím, nemocí. A věděla jsem, že staří lidé umírají, ale už jsem si to nespojovala s babičkou nebo dědou, ani s rodiči. Prostě jsem je nevnímala jako ty, co umřou. Přišli mi staří, ale stejní. Já jsem byla mladá a rostla jsem a oni byli staří, stejní a nerostli. To bylo mé dětské vnímání.
V perspektivě dítěte je navíc kravina, aby poznalo, že rodiče od fotky ze svatby zestárli. Vždyť do přesného věku se netrefíš ani v dospělosti podle fotek. Někomu hádáš míň někomu víc.
Předchozí