Už od puberty jsem věděla, že nikdy nebudu moct mít děti. Našla jsem si muže, kterému to nevadilo a spokojeně žili. Po 12 letech jsem najednou nečekaně otěhotněla. Bylo kolem toho hodně překvapení, slávy... Neřešila jsem věk svůj, ani svého partnera (o 14 let starší). Léta běžela. Syn začal chodit do školy a jednoho dne přiběhl domů s očima na vrh hlavy "Maminko! Maminko! Víš, že jsi ta nejstarší maminka na světě?! Kolik je tatínkovi, to jsem raději ani neříkal". Ukázalo se, že se děti bavili o věku rodičů a já byla starší, než leckterý tatínek. Přitom já rodila v 37 letech, což nepovažuju za tragédii.

Proč to píšu? Myslím, že děti věk rodičů dříve či později celkem řeším. Syn se teď klepe z toho, že tatínek půjde za 2 roky do důchodu (musí, v jeho práci se nedá přesluhovat). Upřímně si neumím představit porodit ve věku 50+. Na děti to musí mít velký dopad.