Kopřivo,

právě ty přípravy jsou na nižších stupních, zejména pak u těch nejmenších, opravdu jiné, než si myslíš. Neopakuje se ti téměř nic, protože to samotné učivo je minimum z toho, co s dětmi děláš, co je učíš, co potřebují. Každé dítko, každý kolektiv pracuje jinak, má jiné potřeby, tomu musíš přizpůsobit skoro všechno...a někde na pozadí toho zvládneš probrat násobilku, vyjmenovaná slova a české pověsti .

Mám zkušenost i od starších (6. - 9. třída), tam to po druhém, třetím průchodu tím předmětem už tolik měnit nemusíš, pokud si tedy nechystáš vlastní materiály a pak ti to třeba nevychází přesně hodinově, ale to člověk vychytá praxí a pořád už je to o tom, že čerpá z těch starších materiálů, což je rychlejší než to tvořit od začátku.

Ale i mé kolegyně, co učí třeba 20 let pořád dokola 1. - 3. třídu, si stále dělají přípravy a pořád inovují, protože se mění všechno, učebnice, metody, přístupy. Žádná učoitelka na prvním stupni nemůže jet 30 let to samé, jak se tu rádo zmiňuje, protože žádný z materiálů nemá životnost 30 let, dokonce ani 10 let. Jo, učitelky, co učí 20 let, mají obrovskou výhody v tom, že díky zkušenostem snáz reagují v nečekaných situacích, jsou lepší v improvizaci a mají téměř vždy po ruce něco, čím vyřeší nějaký výpadek (klasicky, lehne učitelka uprostřed dne, nesežene se supl, děti se rozdělí do ostatních tříd). Taky už nemusí dohledávat a zkoušet různé aktivity k stejnému učivu, ale už má z čeho vybírat. Ale praktick ze dne na den si musí dát do kupy, co kdy a jak bude dělat, aby to pro tu konrétní třídu a ty konrétní děti mělo smysl.
Jo, jsou asi učitelky, co to neřeší a jedou strana ta a ta, sešit, datum....ale to jde až u dětí, které na to umí reagovat. Proto ten stres sruhostupňových učitelek, když mají jít k prckům...ony vlastně vůbec nevědí, jak to mraveniště ukočírovat . Holt to trvá, než se dítě nějakému způsobu práce naučí.

A v tu chvíli se nejde nezabývat tím, že vlastně hodně z toho prvostupňového snažení směřuje k tvarování žáčků k obrazu těchto učitelek. Jako určitě je potřeba naučit je i nějakým způsobem pracovat, ale bohužel většinou to vede právě k tomu jednomu jedinému způsobu...a to k tomu, který umožňuje používat staré přípravy bez větších úprav....proč měnit přípravy, stačilo předělat děti....Tohle třeba vnímám já jako problém školství...a přitom to dělám taky, postupně ty děti přetvářím k obrazu těch dalších učitelek...nechci, ale pokud těm dětem nechci zkomplikovat další, na učivo náročnější roky, tak musím, protože vím, že ty učitelky ve vyšších ročnících nepředělám . Noc těch podobně postižených jako já, jsem na druhém stupni ještě nepotkala...

Ale shodou okolností jsem dnes byla přítomna rozhovoru druhostupňařek (na prvním stupni zase už nemáme tiskárnu, a já tiskla přes hodinu Klokana, takže jsem u nich byla dost dlouho) u nás a příjemně mě překvapilo, že tohle taky řeší. A přímo tam padla věta, že prostě nejde použít staré přípravy, ani ve dvou paralelkách stejný rok, natož pak rok po sobě, protože ty hodiny jsou prostě jiné. A bavily se tam učitelky, co učí opravdu už těch 20 a více let, mají paralelky v jednom ročníku, a jedna učí v obou matiku a druhé češtinu nebo tak něco....Ale pobavilo mě, že to bylo jak kdyby zrovna četly tu diskuzi tady a ono ne, ony o nějaké rodina.cz nemají páru .
Jen sjme prostě klasická a poměrně konzervativní základka, takže k mému ideálu to tu má stejně daleko. Ale prošla jsem a znám tu v okolí ty základky čtyři dost zevnitř (do jedné chodily všechny moje děti a já byla ve školské radě a třídní důvěrník, na jedné jsem asistovala, na dvou učila) a tady mi přijdou ty druhostupňařky nejotevřenější a opravdu vnitřně ochotné dělat tu práci co nejlépe, ne co nejjednodušeji. Tam, co chodily moje holky, tak katastrofa (přitom první stupeň super), tam, co jsem asistovala, to bylo o příšerném vedení, tam jsem dokonce zažila i to popírání různých dys- apod., přístup učitelek tomu pak odpovídal, takže jo, kdo soudí školství podle takových škol, nemůže si myslet nic dobrého . A tam, co jsem učila dříve, to byly opět angažované učitelky na obou stupních, byla tam i podpora vedení, ale někdy to hraničilo až s nátlakem, takže pak se leckdo kousl a jel radši postaru, protože k tomu novému měl odpor z toho vnucování. To byla škoda. A seděla jsem v kabinetě s učitelkou mat-fyz před důchodem a i ta si denně chystala práci na každou hodinu. Jo, trvalo jí to nepoměrně kratší dobu než mně (já učila poprvé fyziku, takže hodiny zabralo jen zkoumání pomůcek a zkoušení pokusů, aby to pak při hodině "nebouchlo"), ale vždy si psala přípravu novou, nikdy jsem u ní žádný "starý sešit s loňskými přípravami" neviděla.

Ono učit na ZŠ, SŠ a VŠ je prostě jiné. Čím starší studenti, tím větší náročnost na odbornost, čím mladší děti, tím větší náročnost na organizaci, metody, způsob práce. Proto já bych nešla a ani jsem nikdy nechtěla ke středoškolákům a starším. Moje parketa, co mě baví a co umím, je to druhé. Možná, že už bych měla co říct i těm studentům na VŠ, ale myslím, že bych to neuměla .