Monty, ale to je kus od kusu (konkrétní škola, učitel). Naše děti na ZŠ mohly opravovat, bylo to dokonce v klasifikačním řádu školy. Nešlo to u čtvrtletek, ale to je pochopitelné.
Dneska mi přišlo emailem (kamarádka je učitelka):

POKUS NA ZŠ KARLOV
Na ZŠ Karlov se týden učilo jako ve 30. – 50. letech 20. století!
Všechny děti 2. tříd i my, učitelky a asistentky, jsme se vrátily do starých dob a jeden celý týden jsme v rámci projektu učily jako za časů našich prababiček.
Děti se totiž dnes ve škole už zcela běžně setkávají se skupinovou, individuální, projektovou výukou, a proto jsme se rozhodly ukázat dětem, že to, co je nyní běžné, dříve děti nezažívaly.
A jak nejlépe toho dosáhnout, než jim ukázat opak?
Vystěhovaly jsme třídy, uklidily všechny obrázky, schovaly techniku, daly pryč vše, co bylo jen trochu zajímavé. Oblékly jsme se jako vážené slečny učitelky a připravily si nezbytné ukazovátko i rákosku.
Rodiče byli naštěstí vstřícní a jako vždy nám velmi pomohli, když děti oblékli do dobového oblečení, na svačinu jim připravili chléb s máslem a nechali nás dělat naši práci, jejíž součástí byly i dobové tresty, jako třeba klečení v koutě.
Po prvním dni jsme nemohly uvěřit tomu, že všechny děti dokázaly celou vyučovací hodinu sedět s rukama za zády, nevykřikovaly, nedožadovaly se pozornosti, a dokonce tu svou udržely, ačkoliv se ani jednou neprotáhly, nevyskočily z lavice, nesoutěžily, ani nezpívaly. Zkrátka jen a pouze frontální vyučování. Výklad, poslech, psaní do sešitu.
Najednou jsme neměly ve třídě jediné dítě s poruchou pozornosti. Děti se hlásily, plnily úkoly, nezlobily a domů odcházely se slovy, že lepší výuku ještě neměly. Mnohé z nich to prohlašovaly i po celém týdnu takového vyučování.
No a nyní nevím, jestli tedy dnes my učitelé neděláme něco špatně. Ke každému přistupujeme individuálně, neustále se snažíme děti zabavit, upoutat je, zpestřit jim výuku, vše se jim snažíme podat zajímavě - a ony jsou pak šťastné za výuku bez toho všeho? V každém projektovém týdnu se snažíme o to, aby přinesl něco nového nám všem. A závěr tohoto týdne?
Děti mají rády pevný řád, vidí v něm jistotu a bezpečí!
CO DODAT ... ???
Dodávám :
K nežádoucím změnám docházelo i za minulého režimu ale žel a ke škodě našich dětí, po "sametové revoluci" také. Osvědčené metody i osnovy učebních plánů byly očividně nekompetentními nařízeními "shora" měněny, opět bez diskuse se zkušenými učiteli !
Byly vydány nové učebnice různé, mnohdy až pochybné kvality.
K výuce jednoho předmětu se mohly používat různé učebnice.
Celé školní kolektivy byly zařazeny do tzv."pilotních programů".
Došlo k odtržení vazeb, budovaných v regionu po celé generace.
Zákonitý řád byl porušen a "pedagogové" z ciziny vzniklý chaos neřešili, ti si najednou s dětmi mohli v sedě - vleže hrát na kobercích, mezi opuštěnými lavicemi s bezchybnou konstrukcí schválenou normami!
A jak reagovaly Výzkumné pedagogické ústavy ?
...Řád-neřád, heslo "Změna je život" se v republice rychle vžilo, podobně jako "pitný režim", bez vyhodnocení, co dobrého, ale i špatného dětem přinese.
Ten ovládl mysl i lavice, batohy, kabelky atd… Z dětí jsou vyráběni malí dospělí a v životě prosazují "změny", které mnohdy nejsou žádané ani jejich nejbližšími...
Paní učitelky z Karlova navzdory myslitelům na ministerstvu zjistily to, co bylo ověřeno a dobře fungovalo po celé generace:
Pevný řád vede dítě k sebekázni, udává mantinely v myšlení a je klíčem ke svobodě v lidské společnosti.


Je to fake?