Manko,

když to je těžký, myslím, že psychicky rozhozenej člověk, což je v takový situaci logický, že je, na určitý ohledy nárok má, a ačkoli je jasný, že doktor nemůže z časových ani jiných důvodů poskytovat plnohodnotnou psychologickou oporu, tak by v tomto ohledu neměl ani být jako slon v porcelánu, a dvě tři povzbudivá slova ho snad nezabijou a ani tak dlouho netrvaj, a často to úplně stačí (tj. pacient si uvědomuje, že se doktor s ním nemůže bavit hodinu, ale je pro něj obrovskej rozdíl, v jakým duchu je těch pár slov, co s ním doktor prohodí).

A pamatuju sama na sebe, když jsem byla po porodu rozhozená a jak byli všichni ostatní špičkoví, tak jedna kráva sestra mě hodila do deprese. Ona se chovala opravdu jako kráva, ale hloubku tý "deprese" (v uvozovkách, protože to nebyla klasická deprese, ale blbej psychickej stav) připisuju tomu, že jsem byla opravdu hodně citlivá a hormony pracovaly. A moc mi tehdy pomohlo, že to, že se ta sestra chová opravdu necitlivě, mi potvrdili i jiní pracovníci té nemocnice, tj. že to nebylo tak, že by mi to nikdo nevěřil (v tom možná trochu rozumím, co Raduna myslí s tím gaslightingem, protože kdyby to někdo popíral celý od začátku do konce s tím, že jsem přecitlivělá a že jsem si to celý vymyslela, tak bych na tom byla psychicky ještě hůř).

Ale nikdo se mnou nebyl ochoten nadávat obecně na zkaženost zdravotnictví, což si myslím, že bylo dobře.