Mám zkušeností víc, zažila jsem potraty v prvních týdnech, kdy jsem nemusela na žádný zákrok, v nemocnici byli empatičtí, až na jednoho doktora, ale celkově pozitivní přístup.
Ale to, co jsem zažila při potratu ve 20.tt, z toho jsem ještě po 6 letech docela mimo. Primářka byla empatická velmi , den předem jsme probíraly postup, ale u samotného porodu byla jen zčásti. Večer mi sestra donesla prášek na spaní, ani mi to neřekla, ale budiž (to už mi zavedly nějaké tyčinky na roztažení děl. hrdla). Druhý den při samotném potratu, kdy jsem měla děložní stahy, mě převážely z gyn. odd. na porodní. Nevím, jaká rivalita vládla mezi odděleními, ale začaly se u mého lůžka na chodbě u porodních sálů sestry hádat, jestli vstanu a dojdu si sama na por. lůžko, nebo jak chtěly (mé) sestry, které se o mě do té doby staraly, než to bylo k porodu, že mě převezou až úplně tam. Tam mě převzala do péče jiná doktorka a to byla jedním slovem arogance a žádná komunikace, jen příkazy. Tady si lehněte, posuňte se, NA TO MI NECHYTEJTE! (dala mi nějakou sterilní látku na břicho), neřekla, co bude dělat, netušila jsem, jestli tam budu ještě dalších x hodin v bolestech, nebo už se blíží vše ke konci . Byl to už samotný konec, jak jsem záhy pochopila, bohužel jsem neměla dost odvahy říct si o to, aby mi dítě ukázaly, daly, doteď si to vyčítám...
Tajila přede mnou, že je dítě už pryč, měla ho v dlaních, přišel anesteziolog a přede mnou mu na jeho otázku - vyčištění po porodu? - odpověděla - že ne, uspání a potrat, pak vyčištění. Viděla jsem jeho nechápavý výraz, nevím, proč tak mlžila, já jsem nebyla nějaký problémový pacient, spolupracovala jsem. Když jsem se probrala, ležela jsem tam asi dvě hodiny sama, jen se občas zapl přístroj - změřil mi tlak a mihla se tam sestra beze slov, na něco jsem se jí zeptala, odbyla mě, že mi pak vše řekne doktorka. A pak mě vrátily na gynekologii, tam mě dorazila sestra, když pak říkala - dobře jste se rozhodla, ženy pak většinou zůstanou s postiženým dítětem samy, muži zdrhnou... Nebyla jsem schopná odpovědi, já jsem měla indikaci k potratu kvůli tomu, že "to nebylo k žití" - jak mi řekl přednosta při prohlídce na genetice, navíc dítě od 16.tt nerostlo a já jsem den před nástupem do porodnice začala spontánně potrácet už doma.