Víš, co si myslím?
Všimla jsem si, že mezi našimi dvěma páry dětí (věkový rozdíl od 11 do 16 let) je velký rozdíl co do přístupu k učení, schopnostmi chápat určité věci tak, jak naše zastaralé školství chce, a tím pádem u těch mladších i naprosto chybějící motivace k výkonu, které ty děti považují za nepotřebné...tam, kde motivaci mají, je výkon naprosto skvělý až obdivuhodný (tohle zrovna není můj postřeh, to byl údiv lidí, se kterými přicházejí do styku ve škole i mimo školu
)
Pár dětí ještě umí jet po staru - sedět, polsouchat, biflovat se, používat klasické logické a analytické myšlení...některé děti ale vnímají a chápou úplně jinak (a v tom my narození v minulém století zas nechápeme je)...z vlastní zkušenosti vidím, že pokud se dostanou tam, kde to berou jako smysluplnou práci, jako něco, co opravdu potřebují, co je důležité a navíc je to třeba i baví...jejich přístup se změní.
Ale to s těmi metodikami z dob Rakouska-Uherska asi moc nedokážeme .

Tady by se to mělo měnit.

Pak je otázka, co a kde je špatně - je to jen v dětech nebo v systému nebo v učitelkách?
Je jasné, že se člověk nikdy nezavděčí všem a že vždycky byli, jsou a budou děti, které se nic učit+ nechtějí, chtějí mít klid a vegetovat (spíš jako malá zvířátka) a s těmi opravdu nepohne nic...a pak jsou děti, které by chtěly, ale chybí jim dostatečný intelekt...a pak určitě další specifické případy...
Rodiče spousty dětí primárně řeší vztahy, sebe, práci atd...to dřív v takové míře taky nebývalo.

Ale proti starému přístupu školy je rodič opravdu bezbranný v téhle chvíli.