Učím matiku, pociťuju zodpovědnost za svůj výkon v hodinách, ale fakt je nezbytný, aby žák chtěl a něco pro to dělal.
Když je někdo extrémně rezistentní, čeká, až to samo naleze do hlavy, přenesu pozornost na jiné děti a netrápím se tím. Někdy je to jen blbý téma a žák se aktivuje u další, pro něj stravitelnější látky. Někdo je prostě na matiku levej, tak se to oba snažíme přežít.
Kdysi jsem se děěsně věnovala klukovi, kterému to nešlo a nešlo (dnes už fakt vím, že jsou lidi bez logického uvažování), ostatní děti jely samospádem, já nakonec onemocněla, kluk se nijak neposunul a to mě dostatečně poučilo.