Cimbur, nejaka terenni hospicova pece nejspis k dispozici bude, ale zatim to neni na poradu dne. Tatu pristi tyden prevazime do zdravotnickeho zarizeni v miste bydliste mamy, protoze ziji sami a mama by ho v tuto chvili sama doma nezvladla. Tata zaroven domu v tomto stavu nechce. Mama v tomto zdr. zarizeni pracuje, takze budou v dennim kontaktu. My deti tam budeme dojizdet, jak to jen pujde. Pro vsechny je to v tuto chvili prijatelne reseni. Neni to hospic ani LDN, coz je myslim pro jeho psychiku velmi dulezite.

Dekuju vsem za podpurna slova. Hodne mluvite o dustojnem odchodu. Je to slozite. Tata neni stary a sam odejit nechce, myslim, ze s tim neni smireny. Ani my ne. Az do leta to byl clovek naprosto zdravy, aktivni, pracujici, zadne kardiovaskularni potize, pri chuzi do kopce mi stacil atp. Vsechno slo totiz velmi rychle. V srpnu diagnoza, na podzim velka operace, ktera vypadala, ze vzala vsechnu zasazenou tkan. Az do Vanoc to vypadalo, ze rekonvalescence probiha sice pomaleji, ale porad se to lepsi. Mezi svatky zacaly zdravotni komplikace, pricitalo se to zprvu ortopedickym potizim, srdci... Jeste v pulce ledna ciste CT, ale uz 23.1. na PET velika metastaza na pateri, zacala se planovat ambulantni radioterapie, i mozna operace, ale behem kratke doby se bolesti tak zhorsily, ze musel byt akutne hospitalizovan, najednou na pateri metastaz nekolik, neoperovatelne, celkovy stav se horsi ze dne na den, 2. den po hospitalizaci prestal hybat jednou nohou, dalsi den druhou. Ted uz nezvladne ani sedet, dnes musel mit kyslik. Pred 14 dny to byl chodici clovek normalne se pohybujici v domacim prostredi. To je na neho i na rodinu strasne rychle. Jeste pred Vanoci jsme verili v plne uzdraveni.