Přidat odpověď
A Dumase jsem tedy četla a Mušketýry moc ráda. Mám léta doma schované letité monstrózně velké vydání velikosti tlusté A4. Ale zda ten vkus to odolal zubu času musím asi někdy vyzkoušet.
Totéž s kdysi milovanou ságou Roberta Merleho o Petrovi ze sioraku. Odtud asi pochází moje oblíbenost Jindřicha Navarského. A poměrně podrobné znalosti této části francouzské historie.
A z tlusté bifle Zemři blázne zase znalost části anglické a určitá fascinace Tudorovci. (tu jsem četla tedy v poměrně asi ještě nevhodném mladistvém věku).
Ale já zamlada přelouskala všechno, vhodné i nevhodné.
Ale asi i záleží je vlastně považováno za "klasiku".
Mnohé klasické klasiky jsem četla asi ještě dřív než přišlo na řadu v rámci povinné literatury, třeba Zolu, Maupassanta apod. Nanu rozhodně jsem četla v poměrně ehm hodně mladém věku, na tu si fakt pamatuju doteď.
Madam Bovary, nebo Ságu rodu Forsythů
Co odolalo léty je oblíbenost Ludmily Vaňkové, to se dosud moc ráda ke svým oblíbencům. To celoživotní srdeční záležitost. Nebo Loukotková.
Ještě vím že jsem měla ráda Jih proti severu od Mitchelové, musím si to znovu někdy přečíst.
Je toho vlastně strašně moc těch oblíbených knih, některé kdysi, některé co jsem četla až v posledních letech.
Předchozí