Mě též akutní CS rozhodil. Měla jsem pocit selhání, nemohla jsem se s tím dost dlouho srovnat. Bylo to takový divný, no. Musela jsem na to furt myslet, přehrávala jsem si to, co jsem mohla udělat jinak, líp. Až čas pomohl...

K tématu. Do porodonice jsem pokaždý jela namalovaná, tak jak jsem zvyklá. Praskla voda, já se převlíkla, namalovala, vyfoukala hlavu a jelo se. Ale já nemám bleskový porody, takže se nikdy nespěchalo.
Jo a nemaluju se pro někoho, ale pro sebe.