Manko,
a jsme u jádra problému. Řešením ale není dělat víc a líp, řešením je říkat ne, nepřetrhnout se, naučit se dávat na první místo sebe. To není sobectví, to je základní kámen zdravého vztahu k sobě i k lidem. Nemáš už doma miminko, aby bylo ospravedlnitelné, že se musíš dočasně upozadnit kvůli jeho akutním potřebám. Jste velcí všichni tři a Ty máš stejnej nárok na klídek jako muž a syn. Ale pro tohle musíš Ty něco udělat: NEDĚLAT.
Doporučuju začít procvičováním slovíčka NE. Zkus si vnitřně nastavit "ne" jako základní odpověď na požadavky okolí. Místo toho "ano", co tam teď máš. Prostě automatické NE. A pozoruj efekt. Zjistíš, že svět se nezboří, že se Ti bude líp dýchat, budeš míň přetažená. Problém je v tom, že nyní říkáš "ano" zcela automaticky a bezmyšlenkovitě (to je ten režim "hodná holka") a tenhle zlozvyk je potřeba přetrhout.