Přidat odpověď
on to ví nejpozději od doby, co jsme byli na té terapii. zajímavé je, že tam říkal podobné věci jako já, jak mu chybí kontakt a že je nespokojený. nikdy ale neudělal nebo neřekl nic, aby to změnil. ani předtím, ani potom. pak terapeutka onemocněla a já jsem stejně za těch několik schůzek získala dojem, že v některých věcech prostě nejsme kompatibilní. pomohlo mi to v tom, že jsem viděla, že mu náš vztah není jedno - chodil tam bez řečí a včas, netrucoval, spolupracoval. a taky v tom, že jsem od té doby přesvědčená, že lepší už to nebude. dávám to tím, že mám fajn děti, bezva kamarádky, práce mě baví, sportuju, zajímám se o nové věci ... a hlavně už od něj nečekám, že to mezi námi někdy ještě bude takové, jak bych to potřebovala. a od sebe taky ne.
Předchozí