Kromě již uvedených klasiku (za me hlavně Heriott a Durell) jeste jeden britský autor - Simon Brett. Je to trochu "treskutejsi" humor ale sednul mi, jak v sadě o Previtovi (previtem snadno a rychle - takový deníček očima dítěte alias nastavení zrcadla rodičům ), tak i jeho "detektivky", které jsou tak úžasně průhledné, ze i úplný nedovtipa jako ja vi sice od zacatku kdo je vrah, ale ta humorna cesta k tomu konci stále stojí za přečtení (musim teda říct ze to je fakt pro zápletek ne náročného čtenáře ;)). A i ostatní detektivní tvorba britských autoru me baví, třeba Dick Francis to ma sice taky na jedno brdo, ale i v tom se da najít dost nuancí a je to ctive.

Přeju úspěšnou léčbu. Ja si takhle v jednom období malovala, ze zmaknu povinnou četbu (na VŠ v dospělosti), leč uteklo to nejak příliš rychle... Než abych to přelouskala. Tobě přeju totéž