Buchli, myslím, že není, jen já to asi jinak přijímám. Normálně na sobě znám klasickou derealizaci, ano, taky mám v takových chvílích trochu sníženou sebezáchovu, spoustu věcí dělám tak nějak na úrovni bazálních ganglií, znám dobře stavy, kdy se na skutečný svět dívám jakoby na fantazii...ale prostě nepociťuju to, narozdíl od Hroudy, nijak nepříjemně, neomezuje mě to. A teda jsem si vždy vědoma toho, jak to je "doopravdy", někde v pozadí vím, která strana je která. Často se mi do toho mísí i moje synestetické vjemy (což sama dobře znáš), jsem schopna vnímat víc časů a příběhů zároveň, "klouzat" svým šišatým kalendářem a klidně být na několika jeho místech najednouKdyž jsem se to snažila tehdy na synestetickém srazu vysvětlit doktoru Honzákovi, tak jsem mu to i namalovala a stejně mi přišlo, že mu to jaksi uniká