Alraune,

ale nejsou tohle věci, který maj lidi aspoň v základu vyřešený, když spolu začnou žít?

Tím myslím, že pokud je někdo hodně vyhraněnej tímto směrem (tj. tak, že to k uspokojení nutně potřebuje), tak by to přece vyšlo najevo už na začátku jejich sexuálního života (a v případě nekompatibility by nebyl takovej problém se rozejít)?

A pokud NENÍ vyhraněnej (tj. že by to chtěl zkusit, ale není to jedinej způsob, jakej se mu líbí), tak to snad není takovej problém akceptovat, že partner/ka není na jednu z mnoha možností, co mám rád/a já?

"Ale určitě je fér to s ním probrat... snažit se najít nějakou cestu, schůdnou pro oba. " Ano, přesně to si myslím taky, dokonce si myslím, že je to jedinej přijatelnej způsob, jak s tím naložit. Způsob myšlení "manželce se o to říct stydím, ale do bordelu se jít nestydím" mi přijde úplně mimozemskej.

"Protože jakmile má někdo bokovku na praktiky, dost často jde vztah do kopru, ať si na začátku namlouvá cokoli."

Já si to myslím taky - že vůbec není taková sranda tohle ustát (moje moralistní já by dodalo "a je to logický, protože to prostě není správný )