Tak pokud někdo tu praktiku už provozoval v minulosti, tak se asi partner nemusí bát se mu o ní zmínit, ne?

Jinak jsem až dosud žila v domněnce, že pokud někoho něco v sexu nebaví a nelíbí se mu to, tak to není žádná jeho chyba, ale zcela legitimní věc, a že je klidně možné něco vyzkoušet a zjistit, že to "není šálek mého čaje", kdežto tady se to podává málem tak, že je to chyba té ženy, že není ochotná vždy ke všemu, co chce ten muž, a že její potřeby (dovolí si nemít nějakou praktiku ráda) nejsou tak podstatný jako potřeby muže (u kterýho jako by všichni chápali, že za těchto okolností do toho bordelu prostě MUSÍ).

Což mi přijde jednak jako velmi podivná dvojí morálka jak z předminulýho století (žena musí dělat všecko, co se mužovi líbí, a když ne, tak on má na ten bordel přece právo), jednak jako hodně ujetej konzumismus "moje plný uspokojení je nade všecky ostatní hodnoty".
Tak když si někoho někdo bere, tak je v dnešní době asi dost podivný, aby to byl někdo, s kým si v sexu zásadně nerozumí (tj. nějaký uspokojení tam asi bejt musí), a pak moc nechápu, jak může dávat všanc rodinu a společnej život kvůli tomu, že se partner nevyžívá v nějaký určitý praktice (když si snad už mnohokrát ověřili, že celkově jim to spolu "jde" a líbí se jim to).

A to, že ji NEdává všanc, protože ví, že to manželka zkousne, to už nechápu tuplem.