Kuličko já to chápu, jen mi to přišlo z popisu zoufalé pro dceru i pro vás. Napadá mě taková ta klasika, když nejsem nejlepší (štíhlá), tak budu první v tom, že jsem nejhorší (tlustá). A z toho jak se na ni zlobíte, tak je nešťastná (i když dělá, že ne) a zase hledá útěchu v jídle. Já nemyslela nechat to na ní vše, ale aby si ten plán stanovila ona sama, předem. Většinou to funguje v jiných oblastech, že lidé lépe dodržují pravidla, která si sami určí, než když je jim to nadiktováno. Tak to zkusit s jídlem a pohybem. Prostě se jí zeptat, co by chtěla ona (třeba nejen v jídle), jak by to naplánovala ona. Ne všeobecně, to budu jíst, to nebudu. Fakt napsat jednotlivá jídla na týden. Protože ten čas, kdy poslechne z donucení, se IMHO krátí.

A přiznám se, že nechápu, proč by nemohla sníst kilo jablek. Pokud by ji to odradilo od sladkostí, tak jedině dobře, ne?