no tak můj muž (teda vlastně už není můj)mi teda k Vánocům a tak nepopřál, k narozeninám mi omylem přišla sms určená jeho matce "mami, budu celý víkend s XY" XY je milenka....byla jsem zcela v kopru


Ale rovněž by si přál, abych třeba u seznámení našich dětí s novou Slečnou byla....můžem třeba na kafe (jakože po roce odchodu už byla dlouhá doba na to, abych přivykla, že má novou životní partnerku). To, že jsem řekla, že s novou nemíním kamarádit, spíš budu asi zatrpklá do konce svých dnů, jak se znám + moje neochota vycházet operativně a maximálně přátelsky všem jeho akčním změnám a posunům termínů, kdy má mít děti, přebrat děti atd....to vše jsou jen a jen střípky do jeho mozaiky o mé nesnesitelné povaze a důkaz, jak on to měl se mnou těžké a udělal dobžře, že odešel za mnohem charakternější slečnou. Tuším "stokrát charakternější"....ale on si člověk připadá vyjimečný, ale asi třj hrozně schematické, jak zjištuju. Já nemyslím, že jsem nějaká výhra-moje osobnost. Nemyslím ani, že on je nějak zlý, ale proti premise "ty jsi zlo, já dobro" se hrozně těžko bojuje.