Mimochodem, vzpomněla jsem si na něco, čím mě (a potažmo celou rodinu, když jsem to vyprávěla) rozesmál starší syn. Šli jsme z Technického klubu mládeže (chodí tam jenom kluci, staví a programují roboty), a on z ničeho nic pravil "Mami, já vím, po kom jsem chytrý, po tátovi."

A teď si říkám, že možná takhle nevinně vznikají představy dětí, které se pak narvou do výzkumu a vzejde z toho panika, že už v útlém věku děti chudinky podlehly genderovým stereotypům. Synovi je devět, osm let jsem byla na RD/MD, zatím jsem nenašla zaměstnání, a až ho najdu, nebude to nic prestižního, protože mojí prioritou je teď zkrácený úvazek. A tatínek zatím celou dobu staví elektrárnu. On přitom ví, že jsem studovala vysokou školu, že jsem předtím pracovala na vysoké škole, že mám IQ ve stejném pásmu jako on. Ale každodenně má zažito něco jiného.