Mandelinko,

já věřím, že nechceš vědomě nikoho poškodit nebo mu udělat blbě.

Ale nemyslím si, že snaha poškodit by byla (a teď to myslím obecně a nikoli na tuto naši debatu)určující pro to, zda se jedná o pasivní agresi, manipulaci a vlastně ani aktivní agresi.

Protože většina lidí NEjedná primárně ve snaze někoho poškodit, ale udělat sobě dobře (a to poškození z toho třeba vyplyne jako "vedlejší ztráta"). Teď to zase prosím ber obecně, ale dejme tomu zloděj, když někomu něco ukradne, tak jeho primárním cílem není poškodit toho okradeného, ale obohatit sebe.

Plést si otevřenou agresi a asertivitu asi lze, ale tady (a teď už zase myslím tuto konkrétní debatu) nejde o tohle, ale o agresivitu PASIVNÍ, tedy maskovanou tak, aby jako agresivita vůbec nevypadala.

Souhlasím s Tebou, že v reálu je to tak, že ten druhý se nějak chová a je na nás, jak na to budeme reagovat (protože to ovlivnit můžeme, ale chování toho druhého ne). Ale mezi legitimní reakce patří i to, že pokud nám něco na jeho chování vadí, tak mu to můžeme říct (a zase je na něm, jak se zachová).

Já jsem kdysi bývala velmi citlivá, až bych skoro řekla vztahovačná, na různé poznámky (dnes už nejsem schopna říct, které z nich byly skutečně pasivně agresivní a které tak nebyly míněny), s postupem času jsem se naučila, jak s tím zacházet (což spočívá hlavně v tom nevěnovat tomu přehnanou pozornost, protože pokud to tak NENÍ myšleno, bylo by to zbytečné, pokud to tak myšleno JE, tak bych dotyčnému hnala vodu na jeho mlýn, kdybych mu potvrdila, že se trefil, a taky mi s postupem času spousta věcí vadí míň) ale pro tuto debatu jsem si úmyslně tu citlivost "připomněla".

Skoro by bylo zajímavý, aby nám to někdo "pískal", tj. byl by ochoten nám sdělit, jak to vnímá zvenčí, protože obě jsme evidentně přesvědčené o své pravdě a správnosti svého postoje, ale troufla bych si o to požádat do pléna jen s Tvým souhlasem, protože bychom obě dost nesly kůži na trh a to, co bychom se dověděly (jedna nebo druhá), by nemuselo být úplně příjemné.