Musíš se snažit jsem zažila celou první třídu. Škrábala jsem děsně, ale prostě jsem potila krev, abych nezklamala paní učitelku. Když jsem odevzdávala písanku, měla jsem po tom pocení krve pocit, že odevzdávám mistrovské dílo. Tak to v mých očích bylo. Jenže v očích učitelky škrabopis. Vynechávala jsem i písmenka a háčky a čárky taky, jak jsem se soustředila na to krásné písmo. Měla jsem zřejmě nevyzrálou jemnou motoriku. Do 2. třídy jsem přešla do městské školy, kde byla výborná a zkušená učitelka a nevěřila mamce, že jsem mohla mít někdy problémy. Podle ní bylo jasné "že když se člověk něco poprvé v životě učí, tak mu to hnedle samo od sebe nejde". A přesně takový přístup jsem potřebovala. Od té doby žádný problém už nikdy nebyl.