Mladší dcera má po výuce družinu, starší chodí do jídelny, kterou jí jen tiše závidím, jídelnu má 5 minut chůze od školy, autobus domů stíhá v pohodě, případně jí jeden další za 15 minut. Sama bývám v práci do odpoledne, takže nehrozí, že bych denně vařila obědy. Stačí mi, že manžel má dvakrát týdně práci z domova, pořád přemýšlím, co mu na oběd připravit. Naštěstí nemá problém si ohřát jídlo, které jsme měli den před tím k večeři ( ex kamarádky nebyl ani ochotný strčit talíř do mikrovlnky nebo si něco ohřát jinak, navíc si stěžoval, že by jedl dvakrát po sobě to samé).