Moje dcerka je také taková, že nepotřebuje prakticky nic. Jendou do roka si řekne o vysvětlení, čas od času o přezkoušení.
U syna je problém např. s dějepisem, protože tam si musí pročítat delší texty a pro něj je čtení náročné. Matiku, fyziku atp. nemusím řešit vůbec.
Mě u té pomoci drží fakt, že vidím obrovské zlepšení, kdybych se na to vykašlala a nechala ho v tom plácat, neuměl by ani polovinu a pravděpodobně by to vzdal. Takhle vidím, že rád sáhne po knížce, že si sám dohledává dokumenty, že se CHCE učit.
Ono to není o lenosti, je to o tom, že potřebuje pomoc. Kdyby potřeboval pomoct při cvičení rehabilitačních cviků, také bych mu pomáhala.

Občas slyším argument, že až bude dospělý, nikdo mu nebude pomáhat. Neberu to, protože on je dítě. Já jsem jeho máma a mám mu pomoct do té dospělosti se dostat tak, aby byl připravený. Vím, že za rok - dva budu moct vypustit část pomoci, za další rok zase. Nebojím se, že by nebyl samostatný, jenom holt bude potřebovat podporu déle, než je zvykem.