Můj syn, ten nejstarší a nešťastnej kvůli škole? Nikdy. Trochu ho štvalo, že do tý doby měl ze všech předmětů bez hnutí prstem samý jedničky a po přechodu do primy právě u toho dějáku zjistil, že to jaksi bez učení nepůjde. A možná se mu i líbilo, že po mý intervenci a pomoci mu to zase vyskočilo nahoru.
Ale asi ne až tak moc, protože s úlevou přijal, že jsme si dohodli pravidlo:" známky do trojek a jinak se pos..., nebudu řešit, Hlavně si to dělej sám..."