Ale tak hrdinka, prostě máma, uděláš co je potřeba, no
Ono v tý hrůze že s tím drobkem není vše OK a že by se mohlo něco potento, uděláš i vydržíš cokoliv. Kdyby mi řekli že nejlepší pro dítě bude když se co hodinu postavím na hlavu a budu stříhat ušima, tak to udělám že ...
A už jsme se tu o tom bavily, kdyby bylo potřeba tak pořád máš možnost MM koupit.
A tedy, aspoň nakonec bylo k něčemu to rizikový těhotenství, který jsem skoro celý musela ležet, tak jsem byla odpočinutá a předespaná na X měsíců, tak se to hodilo.
Já myslím že ona ta příroda to nějak zařídí a prostě ten organismus potřebným způsobem zaktivizuje, či co.
Já jsem třeba byla vždy velký spáč (tedy dokud se mi nenarodily děti, teď už to nepla), ale dřív mně nevzbudily ani nejřvavější budíky. To byla tehdy moje nejhorší obava, že se v noci nevzbudím, dítě bude řvát a řvát a já krkavčí matka ho nechám o hladu. Zdravé dítě by si asi třeba probuzení nakonec vyřvalo nebo by to prostě přežilo. Ale když jsem měla to malinké neduživé nedonošeňátko, tak se k tomu přidala panika že mu tím nevratně poškodím zdraví, jelikož toho jsem naopak musela po těch 3 hodinách budit. Takže jsem měla panickou hrůzu, že já usnu a dítě mi tam mezitím bude zmírat hladem.
Do porodnice jsem si nechala přivézt 2 budíky a ještě jsem požádala sestry aby mně chodily budit. No a hned první noc jsem se sama od sebe budila těsně pár minut před tím, než měl zazvonit budík, přesně v tom intervalu, vždycky sama od sebe. Nechápu to moc dodnes.
Ale od té doby už je to tak furt, několik let jsem pak nespala celou noc v kuse, prostě jak dítě zabrečí, zavolá, když něco potřebuje tak se prostě vzbudím, někdy v ten samý moment.