Uz nemužu. Nestiham vyhazovat tempem kterym "druha strana" bordel shromazduje. Vyhazuju po pytlich. Dneska jsem hledala neco ve spolecnych prostorech (tchyne a my mame spolecnou garaz a dve mistnosti v prizemi). Tchyne to zabarikadovala starym televizorem (novy uz ma pul roku, sstary nefunguje), asi 10 pytlema s oblecenim od tchana ( rozedrane hadry z trznice bo "ja to uz nejak doklepu", doklepaval v plne sile 12 let a obleky z 80.), a 3 monitory ze starych, jeste ohromnym pocitacu. Manzel je taky krecek, probiral ty hadry jestli se mu neco hodi. Nehodi, tchan byl o hlavu a pul mensi. Ale co kdyz se vekem scvrkne.
Ja si na to nezvyknu, je nepredelam. Lze takovym osobam vysvetlit ze z budouci chudoby te nevytrhne 18 flekatych ubrusu, 34 deravych trencli a 3 nepojizdna jizdni kola?