Starší začala ve čtyřech, mladší stála na jednom břitu teď, jsou jí tři a třičtvrtě (loni měla takové ty nasazovací, kačenky se jim říká?). Rozdíl veliký.
Starší do toho šla s nadšením, teď druhá sezona ovšem frká, že chce jezdit tak, jak starší kamarádi, což jaksi nejde bez tréninku. Jezdí teda už sama, ale je zbrklá a chce být rychlá, což vede ke ztrátám balancu. Má takové záseky. U ní se osvědčuje vydržet být pozitivní a když se nafoukne, tak ji chvíli nechat svému osudu. I jednu hodinu půlku visela otráveně na brance - její chyba, no...
Mladší do toho jde jak buldozer, až se divíme, zatím teda většinu času jezdí s pomocnou brankou, u nás na zimáku je jich dost různých velikostí, což je super. Jede usilovně, líp drží rovnováhu, po žuchnutích nebulí, fakt dobrý. Na tu zabírá zatím skvěle naše nadšení, jak jí to jde . Ale mohou to být jen začátky.
Muž hrál hokej, tak ten je na výcvik dobrý, nejslabší článek jsem já , paní radová na ledě. Brusle jsem si koupila loni jen kvůli nim, když už byly na ledě obě, tak to jinak nešlo. Posledně si mladší odrážela branku kousek dál, že za ní dojede sama, jak odrazila, tak ji to podseklo nohy a spadla na nos, plakala, muž mi ji podal do náruče a už jsme ležely obě, já druhý den málem nevstala .