Přidat odpověď
Kamarádku příležitostně bije manžel. Ona ví, že je to špatně a neobhajuje ho. Trvá to pár let, ví že to nejspíš bude pokračovat, nicméně od něj neodejde kvůli dětem. Děti jsou čtyři, ve věku od batolete po třetí třídu. On je pitomec obecně, ale vůči dětem celkem funguje, nebije je a děti ho mají rády.
Ona se s ním nerozvede, protože on vyhrožuje, že by potom nechtěl děti už vídat a ona věří, že by to nejspíš splnil. Nechce, aby děti přišly otce a bylo to kvůli jejímu rozhodnutí. Hodně slyší na dobro dětí, ale na argument, že on jim vlastě ubližuje, když ubližuje jí, říká, že je samozřejmě blbý, co doma vídají, ale pořád lepší, než ztráta rodiče v dětství. (Její otec zemřel, když byla malá, takže má tu zkušenost.)
Mohla bych jí pomoct materiálně, logisticky, pomoct s hlídáním apod., ale jsem si jistá, že tyhle věci nepotřebuje. Měla by kde bydlet, má dobrou práci s firemní školkou, má paní na hlídání i babičku za rohem. Je ve svém oboru špičkový odborník a o profesní budoucnost se bát nemusí. Nepotřebuje si to nechat líbit z ekonomických důvodů, jen racionálně vyhodnotila, že je to menší zlo.
S domácím násilím nemám žádnou zkušenost, ani osobní, ani z okolí. Vždycky jsem si představovala chudinku, která je zmanipulovaná, věří, že on je v právu, protože ho vyprovokovala, případně nemá kam jít a bojí se, že on získá děti do péče. Tohle je naprosto jiný, ona si uvědomuje, o co jde a on vyhrožuje něčím, co může velice snadno splnit.
Mám pocit zodpovědnosti, že bych jí měla pomoct, ale fakt nevím jak. Na druhou stranu těžko ¨pomoct někomu, kdo nic řešit nechce a vypadá, že to má logicky obhájené. Co s ní? Řešit? Neřešit? A jak?
Předchozí