U starších jsem byla "přísná matka" a hnala je kolem osmi let do devíti do postele. My si pak dali s dětmi pauzu a junior je o 10 a 6,5 mladší. Když byl malý přizpůsobil se mému režimu, jsem sova. Takže jsme chodili velmi záhy spát všichni nejdřív kolem desáté (mrně strašně rychle nespalo přes den), vstávali v 7.15. Pak se to rozdělilo - dcera v deseti chodila spát mezi osmou a devátou a ráno byla v 7 k neprobuzení, starší syn v té době třináctiletý klidně kolem půlnoci a v půl šesté už byl vzhůru, maloch tříletý večer v deset usínal a v šest ráno už tu poskakoval, pokud šel spát dřív, vstával ve čtyři, pak usnul ve školce a další den šel spát o půlnoci. Přežili to ve zdraví všichni, dnes jsou starší už dospělí a "prtě" má skoro 17. Souhlasím s holkama nahoře, život strašně rychle běží a ze spaní, nebo i "odklizení" do pokoje v 8 bych nedělala pravidlo, buď ráda, že chce být s vámi. Ale není nic proti ničemu se domluvit, že třeba jeden den o víkendu a jede, dva večery v týdnu to tak bude - je třeba pracovat i na manželském vztahu.