Kudlo,
small talk neovládám. Umím se přidat do hovoru o čemkoli, co mne zaujme, i když jde o cizí lidi - příklad, dnes v metru se dítě ptalo maminky, co znamená nějaký piktogram, maminka nevěděla, já ho měla přímo před sebou, taky jsem ho nechápala, tak jsem to řekla nahlas, přidala se další paní... ale neumím mluvit o něčem, co mne nezajímá nebo co pokládám za ztrátu času. A velmi pracně jsem se musela odnaučovat plácat cokoli, jen aby nebylo ticho, protože jsem si bůhvíproč dlouho myslela, že je slušnost bavit někoho, kdo sám mlčí. Dost často jsem pak působila jako sebestředný pitoma, když jsem začala s historkami víceméně jen proto, aby nezavládlo mlčení.