Přidat odpověď
Byla jsem jako z jiného světa. Spolužáci řešili v mých očích nedůležité věci. Já jim ty jejich " starosti" záviděla. Byla jsem nejdospělejší dítě v okolí a ano. Byla jsem neoblíbená, špinavá, hladová, divná. Ale měla jsem dobré známky. Nikdo mě vyloženě nešikanoval, ale posmívali se mi pořád.
Dnes jsem extrovertní introvert. Pracovně velmi výrazně extrovertní, prostě hraju jakousi roli. Musím. Právě tahle schopnost mě docela úspěšně živí. Ve skutečnosti jsem zoufale stydlivá. Potřebuju menší skupinky a ideálně ještě lidi, kteří už dopředu vědí, že jsem prostě taková. Jakmile lidi znám, jsem docela normální.
Ale na dětství prostě nevzpomínám vůbec ráda. A mám v práci silnou potřebu dávat právě těm zakřiknutým dětem ty nejpopulárnější a nejdůležitější role, úkoly a činnosti.
Předchozí